Adam Blažek: „Mám rád ten neustálý pohyb, svobodu a různorodost.“

8. 1. 2025

Zpočátku jsme oba nevěděli, jak naši konverzaci začít, a tak jsem jen přirozeně nechala plynout čas a postupně se ptala na témata, která mě napadla. „Co jste studoval a chtěl jste vždy dělat bezpečnostního pracovníka?“ byla má první otázka. Jeho odpověď mě překvapila. Už na základní škole Adam věděl, že chce dělat v bezpečnosti, a proto šel na střední školu na obor Ochrana osob a majetku. Tam měl spoustu zajímavých předmětů, jako je kriminalistika, sebeobrana, střelecký kurz a kurz manipulace se zbraní nebo dokonce horolezectví. Nejdřív chtěl k justiční stráži, ale nakonec ve 20 letech nastoupil do Securitas, kde začal jako pěší hlídka.

Práce, která ho naučila klidu

Když jsem se Adama zeptala, jestli ho někdy nelákala práce u policie, odpověděl, že ne. V pěší patrole začínal na Praze 6 a hodně mu pomohl zkušenější kolega, který ho, jak sám říká, naučil vše, co o ostraze a bezpečnosti potřeboval vědět. Zmiňuje, že tehdy byli lidé „odrzlejší“ než dnes, a jednou ho dokonce při kontrole objektu napadli. Výsledek? Monokl a krev z nosu, ale naštěstí nic vážnějšího. Když o tom Adam vypráví, působí neuvěřitelně klidně. Ani když se jednou setkal se zlodějem, který na něj v prodejně vytáhl nůž, prý ho to nerozhodilo. Klidně muže chytil za ruku, znehybnil ho a zavolal policii.

Během naší obchůzky jsme z jednoho podniku s rychlým občerstvením museli vyvést spícího hosta, který se evidentně nechystal nic objednat. Překvapilo mě, že se muž rychle se zvedl a odešel. Venku si ale neodpustil pár ostrých slov. Zatímco mně stoupal tlak, Adam zůstal naprosto klidný, podíval se na něj a jen se zeptal, co potřebuje. Když mu jako odpověď přišla nadávka, prostě se otočil a pokračoval dál.

Směny utečou jako voda

Když Adam v Securitas začínal, byl to pro něj ideální start profesionální dráhy. Dnes už povýšil na velitele objektu a svou práci si užívá. Zatímco dřív toužil po akci, dnes vyhledává spíše klid. Nejčastějšími „pachateli“ jsou spící, znečištění či opilí lidé. I na Václavském náměstí se potkává s dealery, ti už jsou dnes ale pod větším dohledem než dřív a konfliktů s nimi ubylo.

Na otázku, jak by svou práci zhodnotil, mě jeho odpověď opět překvapila. Zatímco jiným lidem pracovní doba ubíhá pomalu, Adamovi i 20 hodin přijde málo. „Moje práce není rutina,“ říká, „mám rád ten neustálý pohyb, svobodu a různorodost.“ A tak jeho 10hodinové směny utečou jako voda.

Profesionalita si zaslouží respekt

Když jsem se Adama zeptala, co mu na jeho oboru vadí, vyjádřil názor, že celé naše odvětví, a zejména samotní bezpečnostní pracovníci, nejsou dostatečně uznáváni. Chybí zákon o bezpečnostních službách, který by dal profesionálům v oboru větší pravomoci, podobně jako je tomu třeba ve Švédsku. To by podle Adama vedlo k většímu respektu a rychlejšímu řešení problémů. Musela jsem mu dát za pravdu, tahle práce si skutečně respekt zaslouží.

Byl to fascinující rozhovor, který mi otevřel oči do světa, který je pro mnohé neviditelný. Adamův klid, profesionalita a oddanost jeho práci na mě udělaly dojem.